Jasně, ten titulek je trošku návnada na kliknutí. Software ale opravdu údržbu nepotřebuje, není to totiž dům ani auto. Není v něm potřeba měnit olej, nemusí se natírat, nereziví, ani se neochodí. Pokud funguje hardware, bude i za sto let pracovat naprosto stejně, jako v den, kdy jste ho naprogramovali. Není to úžasné? Tak proč k našim systémům přistupujeme tak, jako by se tomu baráku nebo autu podobaly a pak se divíme, že to funguje blbě?
Říkali jste, že vývoj toho úkolu zabere jeden den, ale už jsou to tři měsíce a pořád to není hotové!
Náš marketing si tu kampaňovou stránku raději spíchnul sám někde bokem, protože kdyby to dali na IT, nebylo by to hotové nikdy.
Něco vám to připomíná? Já byl na obou stranách této konverzace, ale mnohem častěji na té straně, na kterou se nadávalo. Dlouhou dobu mi to vrtalo hlavou. Proč jsme se do takové situace dostali?
Před časem jsem psal o Zradě obrazů, což je jeden z mých milovaných obrazů, který mi také posloužil jako zkratka k mému řečnění. Dnes se podíváme na obraz Arnheimské panství, který je rovněž dílem mého oblíbeného Belgičana René Magritta. Prozkoumáme také, odkud pochází název a co má společného s Edgarem Allanem Poem. Dnes žádné tirády.
To si takhle děláte softwarový produkt. Možná ho nabízíte jako službu (SaaS), možná se instaluje u vašich zákazníků. To je celkem jedno. Vždy přijde doba, kdy jeden z vašich významných zákazníků přijde s požadavkem na speciální funkci pro něj. Pojďme se podívat jaké máte možnosti se s tím vypořádat a na co si dát pozor.
Vývojáři používají mikroslužby jako vzor škálování architektury aplikací. Musí také poskytovat přístup ke svým systémům prostřednictvím různých rozhraní - desktopových, mobilních webových, mobilních aplikací a různých třetích stran prostřednictvím rozhraní API. Navrhnout vhodnou přístupovou architekturu je náročné, zejména když máte také některé starší systémy a služby, se kterými musíte komunikovat. Podívejme se na jeden návrhový vzor, který může pomoci.
Dřív jsem si myslel, že “digitální transformace” je jen další buzzword jako “big data” nebo “průmysl 4.0”. V rámci své konzultační činnosti se ale potkávám s úspěšnými firmami, často profitabilními, které dělají svůj business tak, jak byly zvyklé roky, tedy s nezbytným minimem digitálna. A ono to najednou přestává stačit. Jsou to firmy výrobní, ale častěji (malo)obchodní. Čeká je digitální transformace. Takže to buzzword není.
Výpadek Cloudflare v roce 2019 ukázal, jak kritická je správná správa konfigurace. Tento článek vysvětluje, proč by měla být konfigurace považována za kód, jak se vyhnout chybám při nasazování, a proč tradiční přístupy nemusí stačit pro zajištění stability a výkonnosti systémů.
Určení pořadí událostí v distribuovaném systému není jednoduché, protože pojem “teď” je relativní. Tento článek zkoumá výzvy spojené s dosažením konsenzu v distribuovaných systémech a proč se spoléhat na osvědčené algoritmy, jako jsou Raft nebo Paxos, může být nezbytné.
Motivace k napsání tohoto příspěvku je dvojí.
První z nich je snadné vysvětlit. Chci vás jen upozornit na nádherné umělecké dílo, kterým je obraz La Trahison des images (Zrada obrazů, anglicky The Treachery of images) belgického surrealistického malíře René Magritta. Abych byl upřímný, sám nejsem příliš velký milovník malování. Ale dílo Reného Magritta se mnou nějak rezonuje a považuji se za jeho fanouška. Je mnoho jeho obrazů, které se mi líbí, ale Zrada obrazů patří k mým nejoblíbenějším.
V každém netriviálním systému je selhání nevyhnutelné a k incidentům dochází. To, jak se s následky incidentů vypořádáme, rozhoduje o tom, zda nás budou stát jen peníze, nebo z nich něco získáme.
