Hovězí rendang je indonéské pomalu vařené kari s intenzivní chutí. Provoní vaši kuchyň kokosovým mlékem a asijskými kořeními. Pokud dáte na žebříčky, prý je to nejchutnější jídlo světa. Je to trochu náročnější, ale dá se vařit ve velkém a zbytek nechat na příště nebo zamrazit.
Pad kaprao v thajštině doslova znamená restovaná bazalka a jedná se o celou skupinu jídel, kde hlavní roli hraje právě thajská bazalka. Připravuje se obvykle z nějakého masa, ale jsou i varianty z hub nebo mořských plodů. Já nabízím variantu z mletého hovězího, ale nebojte se experimentovat.
Asií provoněný šťavnatý vepřový bůček s nadýchanou a křupavou kůrkou, co víc si přát. Možná jen svěží omáčku jako doplněk. Recept sice vyžaduje přípravu den předem, ale postup není nijak technicky složitý a vystačí si s minimem ingrediencí.
Recept na těstoviny s citronovou omáčkou pochází z jižní Itálie z pobřeží Amalfi v Kampánii, která je proslulá právě pěstováním prvotřídních citronů. Existuje několik variant - se smetanou i bez, s pecorinem i parmazánem, s různými druhy bylinek. Jedná se o recept ze stejné rodiny jako těstoviny s máslem nebo cacio e pepe, kde se krémová omáčka tvoří pomocí tuku, sýra a škrobové vody.
V kuchyni hrozně nerad něco smažím v hlubokém oleji. Pořád se kolem toho musí poskakovat, smrdí to a co pak s tím olejem, že? Ale ta chuť a textura, ta má něco do sebe. Kdyby se tak daly třeba křupavé hranolky udělat jinak…
Tento klasický italský recept dosáhl věhlasu v emigraci, v USA, kam ho přivezli turisté jako Fettuccine Alfredo. Variace, která se vaří v zámoří a na kterou najdete po internetu většinu receptů, má s původním receptem společné ty těstoviny a fakt, že omáčka je bílá. Jinak se tam vyskytuje smetana, česnek, houby, kuřecí maso, petržel a kdoví co ještě.
Těstoviny alla puttanesca jsou dnes již tradiční, ale v porovnání s dalšími relativně mladý recept. Vznikl pravděpodobně někdy v padesátých letech minulého století na Ischii poblíž Neapole a s kurtizánami nemá, kromě jména, nic společného. Filologům mezi vámi doporučuji k přečtení tento článek o pravděpodobném původu názvu alla puttanesca. Nám ostatním bude stačit ten recept na skvělé těstoviny.
Králík po myslivecku, nebo po lovecku, chcete-li, je klasický italský recept na pomalu dušeného králíka v rajčatové omáčce, kde maso odpadá od kosti. Ideální pro podzimní nebo zimní vaření.
I když máme Polsko za humny, o polské kuchyni se toho tady moc neví. Při letní návštěvě polského pobřeží Baltu jsem ochutnal jednu místní specialitu - Bigos. Podzimní sychravé počasí je ideální čas na přípravu tohoto hutného a hřejivého tradičního polského pokrmu, který se původně podával na honech a připravoval se nejspíš zejména ze zvěřiny. Tato verze ale je z běžně dostupných surovin. Skvěle se hodí, když potřebujete nakrmit velkou bandu.
Všichni vaří tento klasický francouzský recept podle Julie Child, tak tady máte trochu jinou variantu zkombinovanou z více zdrojů tak, jak jsem ji uvařil já. Francouzská kuchyně je často poměrně náročná, ale tento recept je jednoduchý, jen vyžaduje trochu času. Pokud si ho chcete dát na oběd, musíte si přivstat.
Jestli nás něco pojí s východní a jihovýchodní Asií, pak je to bezesporu láska k vepřovému bůčku. Tato úprava je asi nejpopulárnější ozdobou ramen polévek, ale její využití je mnohem širší. Skvělá je opečená na grilu, jako přísada do smažené rýže nebo jen tak za studena nakrájená s pečivem.
Slaný cibulový koláč na první pohled vypadá jako pizza, ale jeho příprava je ještě jednodušší a rychlejší. Pochází z francouzského regionu Alsace při hranicích s Německem. Jeho původní název flammkuchen nebo tarte flambée by se dal volně přeložit jako “koláč v plamenech” a původně pravděpodobně vznikl jako zkušební výrobek v pekárnách pro určení správné teploty v peci.
Když už máme domácí teriyaki omáčku, je na čase ji využít. Asi nejpopulárnější recept, minimálně v západním světě, je kuře teriyaki. Nejvíce se hodí stehenní maso, je mnohem šťavnatější než prsa. Já kupuju celá stehna nebo kuřecí čtvrtky a vykostím je, čímž navíc získám odřezky a kosti na vývar.
Teriyaki je základní japonská omáčka, která najde využití ve spoustě receptů japonské a další asijské kuchyně. Na západě je nejznámější asi kuře s teriyaki omáčkou, ale v Japonsku se typicky s touto omáčkou připravují ryby. Je možné ji koupit hotovou, ale jak uvidíte v tomto receptu, její příprava je opravdu jednoduchá. Kupovaná verze navíc často obsahuje mnohem více cukru.
Hainanské kuře s rýží (což je můj překlad originálu Hainanese chicken rice), je recept, který sice pochází z ostrova Hainan, ale zde prezentované podoby a světového věhlasu dosáhl až v emigraci - v Malajsii a Singapuru. Recept tvoří pět částí - kuře, ochucená rýže a tři omáčky.
Boloňské ragú je naprostá klasika italské kuchyně. Je poměrně jasné, co se týče použitých surovin, ale často je vidět ve všelijakých variantách. Což by bylo v pořádku, kdyby se tomu neříkalo “boloňská” omáčka. Pokud chcete skutečný originál, najdete ho zde.
Indií inspirovaný recept na rychlý bezmasý oběd nebo večeři, který dovoluje velkou míru variability ohledně ingrediencí. Lze použít cuketu, dýni, různé druhy luštěnin, dalo by se přidat i maso.
Hovězí žebra jsou jedním z druhů masa, který vyžaduje delší tepelnou úpravu. Rozhodně to není na rychlou večeři, ale výsledek stojí za to.
Tento klasický italský recept na těstoviny, původem z okolí Říma, je na první pohled snad to nejjednodušší, co se dá uvařit. Mrkněte na seznam ingrediencí. Ale zdání klame a musím přiznat, že cacio e pepe se mi v přijatelné podobě povedlo uvařit až na třetí pokus.
