Dřív jsem si myslel, že “digitální transformace” je jen další buzzword jako “big data” nebo “průmysl 4.0”. V rámci své konzultační činnosti se ale potkávám s úspěšnými firmami, často profitabilními, které dělají svůj business tak, jak byly zvyklé roky, tedy s nezbytným minimem digitálna. A ono to najednou přestává stačit. Jsou to firmy výrobní, ale častěji (malo)obchodní. Čeká je digitální transformace. Takže to buzzword není.
Tento článek píšu v době koronavirové, ale nenechte se mást. Takto jsem ho chtěl napsat už před časem, v jiné době. Jen je to dnes možná aktuálnější, než kdy jindy.
Kamenná firma - Ohrožený druh
Co mají tyto firmy společného? Typickým úkazem je, že IT je bráno jen jako nákladové středisko a z toho vyplývá i základní “kápéíčko”, přes které se IT hodnotí - náklady. IT oddělení je často omezeno na IT provoz (počítače, tiskárny, sítě) a podporu. Podpora často supluje i funkci analytiků a projektového řízení externích dodavatelů. Existuje velký tlak na používání standardizovaných produktů, jako jsou ERP systémy a hotová e-shop řešení a když už se něco vyvíjí, je to prakticky vždy outsourcované. Někdy je to z popudu samotných IT manažerů, protože sami jsou spíše “provozáci” a s vývojem nemají zkušenosti. Často je to dáno pokynem z vrchu, protože “outsourcing je přeci levnější”.
Takový přístup fungoval před deseti, možná i před pěti lety. Konec konců, jak jsem psal, tyto firmy nebývají malé, jsou ziskové a nedostaly by se tak daleko, kdyby něco nedělaly dobře. To, že potřebují podstoupit digitální transformaci si ale neuvědomují. Je to logické, nikdo se ráno neprobudí a neřekne si, že dnes se začne digitálně transformovat, stejně jako revoluce nevznikají obvykle tak, že se někdo rozhodne je zorganizovat.
Projekt
Začíná to zpravidla jako projekt. Implementace nového e-shopu, upgrade ERP systému, nová aplikace pro prodejce. Prvním pokusem obvykle je oslovení dosavadních dodavatelů. Na první pohled je to logické a co si budeme povídat, nejméně pracné a nebezpečné. Bohužel se zde typicky projeví jedna ze základních nevýhod outsourcingu - nesladěná motivace obou stran. A tak se stane, že dodavatel vám slíbí dodání toho, co chcete. Pominu teď fakt, že firma často neví co vlastně má chtít. Problém je spíše v tom, že potom e-shop implementují dodavatelé ERP systémů a ERP systém je naroubovaný na e-shop řešení. Pouze ve výjimečných případech se stane, že dodavatel řekne “sice bychom to nějak uměli, ale raději si pořiďte řešení XY, které bude levnější a lepší”.
<shameless-plug>
Tady se vám vyplatí externí konzultant.
</shameless-plug>
Druhý základní problém s outsourcingem, alespoň s tím ze staré školy, je, že se řeší klasickou formou projektů. S analýzou, dvousetstránkovým zadáním, naceněním, smlouváním, zasmluvněním, realizací, testováním, nasazením a katastrofou. Tento postup má dvě výhody:
- Je poměrně dobře predikovatelný - zejména ta katastrofa na konci.
- S trochou šikovnosti tu katastrofu můžete hodit na dodavatele.
Jde to jinak
Když jsem napsal, jak to nedělat, bylo by asi fér napsat i jak to dělat lépe. Hned na začátku mám špatnou zprávu: Není to snadné a je to víc práce. Nezbyde vám nic jiného, než převzít mnohem větší kus odpovědnosti na sebe.
Nemyslím tím, že máte hned najmout programátory a začít si všechno programovat sami. Nejen, že by se vám to pravděpodobně nepovedlo, pokud s tím nemáte zkušenost, ale i kdyby ano, ve většině případů to nedává smysl. Na trhu existuje spousta skvělých produktů ve všech oblastech, open source i komerčních, které vám vyřeší 90% toho, co potřebujete.
Zároveň by bylo naivní si myslet, že si koupíte nějaké hotové řešení, někdo vám ho nainstaluje a zprovozní a tím máte odškrtnuto. Pokud vám někdo něco takového slibuje, tak vám to chce prodat.
Podstatné je, abyste si uměli správně vybrat z hotových řešení (těch 90%) a těch zbylých 10% si napsali nebo nechali napsat na míru. Je na místě si říct, že ten poměr 90/10 (který jsem si upřímně řečeno vycucal z prstu) se netýká nákladů ani důležitosti. Těch 10% může spolknout polovinu vašeho IT budgetu a zároveň být tím, co vás odlišuje od konkurence. To je v pořádku.
Abyste si uměli dobře vybrat, potřebujete si na to vybudovat interní kompetenci, nebo si alespoň najmout někoho, kdo dobře pozná vaši firmu a bude mít zájem na vašem úspěchu. Může to být i váš stávající dodavatel, ale pak musíte mít opravdu nadstandardní vztahy a důvěřovat si.
Partnerství
Když už dospějete do fáze, že víte co si chcete napsat, nebo spíše nechat napsat, na míru, budete postaveni před výběr vhodného partnera. Slovo partner je tady na místě, protože hledáte někoho, s kým se vám bude dobře spolupracovat a s kým se budete dobře doplňovat. To je mnohem důležitější, než že vám někdo nabídne nižší cenu nebo slíbí dřívější termín.
Hledáte totiž zejména někoho, po jehož boku budete schopni sami vyrůst a osamostatnit se, pokud se tak v budoucnu rozhodnete. Pokud je nějaká součást vaší technologické infrastruktury zcela klíčová pro vaši budoucnost, dojdete dříve nebo později do bodu, kdy si ji budete muset převzít pod svou plnou kontrolu a budete si ji chtít udržovat a rozvíjet vlastními silami. Jedině tak se můžete skutečně digitálně transformovat.
Ptejte se proto vašich potenciálních dodavatelů na otázky, jako:
- Komu patří zdrojové kódy, jaká je jejich licence, jsou dostupné?
- Můžou naši programátoři nebo analytici být součastí implementačního týmu?
- Jak otevřená a modulární je platforma, na které řešení stavíte?
- Můžeme formu spolupráce pozvolna měnit směrem k internímu vývoji?
První vlaštovka
Když už se mi podaří firmu přesvědčit, že by měla vzít svůj osud pevněji do svých rukou, následuje otázka: S čím začít? Kterou pozici internalizovat jako první? Odpověď pochopitelně je “to záleží”, ale prakticky vždy to jsou role analytické. Pokud se vám podaří najít někoho pro roli systémového architekta, berte ho všemi deseti. Spíše ale budete mít štěstí s analytikem nebo produktovým manažerem. Ve zkratce jde o lidi, kteří budou schopni za vaši firmu vést dialog s vaším novým partnerem. Zároveň budou schopni posoudit (nebo najít někoho, kdo vám s tím pomůže), co použít hotového a co dělat na míru.
V dalších fázích přijdou na řadu role testerské, programátorské a další vývojové, ale to už jsme v jiném článku.
Přeji vám hodně zdaru a hlavně odvahy na vaší cestě. Už teď mě napadají další témata v této souvislosti, takže se asi neudržím a bude z toho série článků.
Comments